Každý projekt je trochu jiný svět. A to mě na téhle práci pořád baví.

Eva působí v Arch.Design dnes už jako HIP. V oboru je řadu let a za tu dobu prošla různými typy projektů – od malých akcí po velké nemocniční komplexy. V našem rozhovoru se ohlíží za tím, co ji k projektování přivedlo, co ji pořád baví, ale i co jí pomáhá udržet si balanc mezi prací a životem.

Jak ses dostala k projektování?

Vystudovala jsem střední průmyslovou školu stavební v Prostějově, následně VUT, obor Pozemní stavitelství. Chtěla jsem vyzkoušet kreativní práci v ArchiCADu, nejlépe v hlavním městě – a tak mě moje cesta přivedla k projektování jako takovému. Postupem času přišly změny – města, programů, přístupů… A také první možnost vést malý pilotní projekt rychlého občerstvení na Václavském náměstí. Poprvé jsem si tehdy zkusila i roli HIPa. To už pod záštitou Arch.Design v Brně.

Co podle tebe role projektanta obnáší?

Projektování je jako jízda po kolejích, které se nejprve musí vytyčit. Od prvního nápadu, skici, studie… až po vybalancování nepředvídatelných situací, hledání řešení, komunikaci s týmem i s investorem. V dnešní době se podstatná část práce týká také rozplétání požadavků úřadů a hledání chytrých řešení v rámci všech omezení, která projekty provázejí. Je to výzva. A je zábavné, když se do toho všeho přimíchá logika, kreativita, zkušenost… a najednou se problém vyřeší rychleji, než by člověk čekal. A když ne – přijdou ke slovu trpělivost a pomoc zkušenějších kolegů.

Na který projekt vzpomínáš nejvíc?

Bez váhání vzpomínám jednoznačně na novostavbu Nemocnice nové generace v Bratislavě. V roce 2016 jsem jako projektantka stála na startovní čáře a začínala skládat situaci v AutoCADu z prvních dokumentů. Poznala jsem profese, se kterými se běžně nesetkáte – řešila se např. konstrukce heliportu, návrh objektu pro nukleární medicínu, potrubní pošta… HIPem (hlavním inženýrem projektu) byl Václav Morava a až zpětně jsem docenila, jak velké štěstí jsem měla, že jsem mohla být součástí takového týmu. Dodnes se soukromě setkávám s lidmi, které jsem při tom projektu poznala.

Co se podle tebe za poslední roky v projekční práci nejvíc změnilo?

Určitě technologie. Jsem moc vděčná za Revit – je to nástroj, který výrazně usnadňuje komunikaci v týmu i s investorem, rozpočtářem nebo kontrolorem. Stejně tak nástroje jako Teams a možnost videohovorů a sdílení záznamů – dnes už běžná věc, ale před rokem 2020 to bylo velmi pokrokové.
Také si čím dál víc uvědomuji, jak důležité je začleňovat nové kolegy, včetně těch, kteří teprve studují. I oni jednou budou stát před rozhodnutím, kde chtějí pracovat – a čím dřív je vtáhneme do praxe, tím líp.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Vstávám poměrně brzy – kolem 5:40. Mám ráda klidné ráno s voňavou snídaní a s tichem, než vstane rodina. Následuje dvacetiminutová chůze do ateliéru – je to můj každodenní rituál, chvíle jen pro mě a moje myšlenky.
Pak už přichází klasika: Průchod turniketem, pár pozdravů a načtení Revitu, modelování v něm, otevírání mailů, doplnění excelu, telefonování, dopolední mléko s příchutí kávy, konzultace a rychlý oběd. Nákup. Snaha stihnout co nejvíc až do poslední minuty dne. I když to zní jednoduše, právě v tom je moje každodenní úsilí dělat něco, co má smysl.

Co tě dobíjí mimo práci?

Pokud mám volno zkouším relaxovat u různých maličkostí, které vstřebávám pro sebe samu. Loni jsem poprvé zkusila pěstovat rajčata a papriky ze semínka. Byl to nádherný pocit při sklizni a zpracovávání tak neuvěřitelné úrody. Možná by mi mohl závidět i zkušený zahradník 😊
Jinak miluji hory, skály, túry, neobvyklé zážitky – jako třeba koulování sněhem v létě na ledovci, poslouchání hudby pod hladinou v relaxačním bazénu, placky pečené na kameni nebo koření, které neumím přeložit z místních jazyků.

Kdybys si mohla navrhnout svůj vysněný dům – jaký by byl?

Nenápadná, bílá, hodně zateplená vyzděná kostka ve svahu na okraji města. Zelená střecha, udržovaná zahrada – jsem vnučka zahradníka 😊
Velké prosklení jen v jednom obytném pokoji, dlouhé okno nad kuchyňskou linkou a masivní okno ve výšce postele, ať si každé ráno vychutnám pohled do zahrady. Prostor pro sluníčko, kytky a bonsaje.

 

Co bys vzkázala těm, kteří přemýšlí o práci v Arch.Design?

Jsem ráda, že mě život nasměroval právě sem – do velké firmy, kde je prostor najít si to své. Někdo rád modeluje, jiný komunikuje, někdo rád rozhoduje, jiný dotahuje… a právě tahle pestrost dává každému možnost najít to, co ho baví.
Pokud bych měla vyzdvihnout motivační prvek Arch.Design, je to fajn atmosféra, která prostupuje napříč ateliéry. Je radost pracovat s lidmi, kteří naslouchají, mají co říct a díky nim se člověk může pořád učit.

Díky za ně.